Jedním z hlavních rysů práce Maxima Velčovského je ztráta jednoznačnosti. Dosahuje jí tak, že pracuje s principem intelektuální hry a v kunderovském slova smyslu i s proměnou významu. K tomu si vybírá důvěrně známé, až zprofanované předměty, obecně vnímané s akcentem banality, všednosti nebo naopak přežitosti, jejichž estetické kvality zdůrazňuje až pop-artovým způsobem. Jako jeden z mála mladých umělců také běžně využívá klasický ornament a otevřeně reaguje na společensko-politické podněty. Ornament sice používá v podstatě tradičním způsobem, nebyl by to ale Velčovský, aby jeho vnímání neposunul změnou kontextu jinam než je běžné. To dokumentuje i jeho práce s loosovským názvem Ornament a zločin /2001/, v níž se vrací k nedávné socialistické historii. Velčovský v souladu s oficiální dobovou produkcí vytvořil hlavy V. I. Lenina a prvního československého "dělnického" prezidenta Klementa Gottwalda. Jejich tváře však, jako válečným malováním, pokryl zlidovělým cibulovým dekorem, který se stal oblíbeným výzdobným motivem jídelních servisů pro střední třídu. Radek Wohlmuth, Praha 5.5.2003