ALVAR AALTO

Hugo Alvar Henrik Aalto se narodil 3.2.1898 vměstečku Kuortane, ležícím mezi jezerním krajem středního Finska a úrodnou rovinou západní provincie Ostrobothnia. Byl nejstarším ze tří dětí vprůměrné měšťanské rodině. Jeho otec byl zeměměřič. Když bylo Alvarovi pět let, přestěhovala se jeho rodina do Jyväskylä, města, které zůstane navždy spjato sjeho jménem. Stalo se jeho domovem na příštích čtyřiadvacet let a obsahuje více Aaltových staveb, než jakékoliv jiné místo na světě. Pro město a jeho okolí navrhl sedmdesát budov, znichž bylo sedmatřicet realizováno. Po maturitě na Jyväskylä Classical Lyceum vroce 1916 odešel Aalto studovat do Helsinek na Technickou Univerzitu, kterou ukončil stitulem architekta vroce 1921. Na praxi se vydal do sousedního Švédska a později idalších evropských států. Po návratu do Jyväskylä si vroce 1923 otevřel architektonickou kancelář. Následujícího roku se oženil sarchitektkou Aino Marsio. Svatební cesta do Itálie spečetila intelektuální pouto se středomořskou kulturou, která zůstala pro Aalta důležitou po zbytek jeho života. První žena dala Aaltovi dvě děti (Johanna narozená 1925, Hamilkar narozen 1928). Předčasně zemřela roku 1949 a vroce 1952 se oženil podruhé za architektku Elsu Kaisa Mäkiniemi (narozená 1922, zemřela 1994).
V roce 1927 se Aalto přestěhoval na jihozápad do Turku, kde si otevřel kancelář společně sErikem Bryggmanem. Mimořádný význam pro další vývoj finské architektury má výstava vroce 1929, kterou společně projektují ksedmistému výročí města Turku. Během pobytu vTurku bylo Aaltovým nejvýznamnějším návrhem sanatorium vPaimio, stavba, která mu rychle získala pověst mistra funkcionalismu. Vroce 1933 odchází Aalto do hlavního města Finska Helsinek. Jeho vnímání organického spojení mezi lidmi, přírodou a stavbami uzrálo počátkem třicátých let, kdy navrhl vilu Mairea, jeden znejobdivovanějších rodinných domů moderní architektury. Po rusko-finské válce a službě varmádě čekala Aalta funkce vúřadu pro poválečnou rekonstrukci a rozvoj měst. Prvním na řadě bylo totálně zničené Rovaniemi. Zakládala se řada nových měst pro Finy přicázející zKarelie zabrané Ruskem. Jedním znich bylo iSäynätsalo.
Mezi lety 1946-48 působil Aalto vUSA jako profesor na Massachusetts Institute of Technology. Vobdobí 1943-58 zastával funkci předsedy Asociace finských architektů, vroce1955 se stal člen Finské akademie a vletech 1963-68 jejím prezidentem.
Aaltovo dílo bylo vystavováno svelkým úspěchem vLondýně na výstavě Finské architektury konané vFortnum a Mason roku 1933, na Výstavě 1937 vPaříži a při New Yorkské 1939 World Fair. Roku 1957 bylo oceněno zlatou medailí RIBA. Mělo neobyčejně široký rozsah sahající od urbanistických plánů přes návrhy budov až kdesignu nábytku, skla a šperků a dalších forem umění. Byl světoobčanem a znalost mnoha jazyků mu ulehčovala cestování do zahraničí a veřejné projevy. Jeho děti ho popisují jako člověka mírné povahy, který se vyvaroval vlastní rozmrzelosti a člověka schopného obvykle najít kompromisní řešení, když vyvstaly neshody sklienty. Jeho taktnost a osobní kouzlo by určitě rozřešily polemiky omramorových obkladech sálu Finlandia, které se ve spojení sjeho poslední velkou stavbou objevily téměř dvacet let po jeho smrti 11.5.1976 vHelsinkách.